Moravia Cat Club - sdružení chovatelů koček v Brně

NEMOCI KOČEK

FIV - syndrom získané ztráty imunity

FIP - kočičí peritonitis (infekční zánět pobřišnice)

FeLV - kočičí leukóza (leukémie)

Chlamydophila felis - chlamydiové oční infekce u koček

HCM - hypertrofické postižení srdce

PKD - polycystické onemocnění ledvin

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

FIV - syndrom získané ztráty imunity

Popis nemoci:

* viróza známá v odborných kruzích od r. 1986, pro svou podobnost s nemocí AIDS u lidí bývá označována jako „kočičí AIDS“
* virus není přenosný na člověka ani na další domácí zvířata
* neexistuje proti němu vakcína

Virus FIV patří do skupiny lentivirů, je přítomen v krvi, ve slinách, v mlezivu a v mléce. Ve vnějším prostředí je poměrně málo stabilní - pro přenos infekce je proto nutný přímý a relativně těsný kontakt mezi kočkami. Pohlavní přenos zatím nebyl prokázán. Koťata se mohou infikovat již v děloze, během porodu, slinami, mlezivem nebo mlékem.

Virus způsobuje snížení obranyschopnosti (tzv. imunosupresi), následkem je pak snadná vnímavost kočky k infekcím, které by jinak bez problémů zvládla. Období projevu klinických příznaků je velmi dlouhé a může trvat měsíce i roky.

Fáze onemocnění:

1. po nakažení dochází po dobu několika týdnů k projevům horečky, nechutenství, zvětšení mízních uzlin – tzn. poměrně nespecifické příznaky, které pak vymizí
2. kočka se jeví jako klinicky zdravá, pro okolí je však nebezpečná nosičstvím viru
3. postupně se rozvíjejí příznaky spojené s horečkou, nechutenstvím, rýmou, dýchacími problémy, chronickými kožními problémy a parazitózami
4. narůstání obtíží, které díky snížené obranyschopnosti vedou k "uspání" nebo úmrtí kočky

Prevence:

1. Testování: výsledek je znám do 5-10 minut - testují se protilátky v krvi
2. Pokud je v rozporu výsledek testu a klinický stav kočky, je možno provést laboratorní test PCR (polymerase chain reaction), kde se prokazuje přímo genetická informace viru v krvi.
3. Izolace pozitivních koček je nutná, aby nedocházelo k šíření viru. Kočku není třeba hned utrácet, pokud se však začnou objevovat výše uvedené příznaky, je vhodné zvážit euthanázii.

Onecmonění je neléčitelné a končí letálně (tj. smrtelně).

nahoru

FIP - kočičí peritonitis (infekční zánět pobřišnice)

Popis nemoci:

* onemocnění způsobené virem patřícím do skupiny koronavirů, postihuje nejčastěji mladé kočky

Mezi koronaviry patří i řada dalších méně nebezpečných původců onemocnění u koček, ale v organismu vytvářejí protilátky také, což má závažný vliv na diagnostiku onemocnění, která je založena právě na detekci protilátek v organismu.

Pro nakažení má poměrně velký význam stres, infekce se přenáší přímým stykem mezi kočkami - slinami, olizováním, nosním sekretem, trusem. Virus může přežívat až 2 měsíce ve vnějším prostředí. Koťata se mohou nakazit i během březosti, pak během 2-5 měsíců umírají.

Onemocnění se projevuje ve dvou formách:

1. vlhká forma, tzv. efuzivní - je charakterizována změnami v dutině břišní a hrudní, jejichž výsledkem je náplň tekutinou v obou tělních prostorách
2. suchá forma, tzv. neefuzivní - organismus s virem "bojuje" a reaguje tvorbou hnisavých ložisek na játrech, slezině, střevech, ledvinách... Tato forma je hůře diagnostikovatelná, uniká pozornosti a často kočka uhyne, aniž by se zjistilo, že příčinou byla FIP.

Nejčastějším projevem onemocnění bývá absolutní apatie, horečka nereagující na antibiotika, průjem, hubnutí, nechuť k jídlu a zhoršené dýchání. Diagnostika nemůže být založena pouze na laboratorním testu hladiny protilátek (tvorba protilátek i proti ostatním koronavirům!!), ale na celkovém posouzení daného klinického stavu kočky v kontextu s ostatními laboratorními vyšetřeními.

Prevence:

1. testování - koťata se doporučuje testovat od 10 týdne a opakovaně po 4 týdnech. U dospělých koček postačí testování jednou.
2. Izolace pozitivních koček (jako u FIV, FeLV)
3. Vakcinace

Onecmonění je neléčitelné a končí letálně (tj. smrtelně).

Diagnostika FIP je hodně složitá a bojují s ní veti na celém světě.

Aby bylo možné říct: "kočka má FIP" musí být splněno několik podmínek:

1) Příznaky "typické" pro FIP:
- apatie
- nechutenství
- hubnutí
- teploty nereagující na léčbu ATB
- zvětšující se břicho, tekutina v dut. břišní či hrudní
- záněty spojivek
- prorůstání cév do rohovky oka
- poruchy chůze
- kývání hlavy ze strany na stranu
2) Laboratorní hodnoty typické pro FIP:
- anémie
- snížené leukocyty
- zvýšené neutrofily (v průběhu nemoci)
- zvýšený kreatin
- zvýšená alanin transamináza a alkalická fosfatáza
- zvýšený bilirubin
- zvýšený sérový protein (> 7,8 g/dl)
- zvýšený protein v břišní tekutině (5 – 12 g/dl)
- tekutina (punkce) je žlutá, viskózní (na vzduchu se sráží)
- titr protilátek proti koronavirům 1:1280 a více
- pozitivní výsledek na přítomnost koronavirů v krvi či tekutině (met. PCR)

Pokud jsou tučně označené parametry splněny, jedná se "pravděpodobně" o FIP. Ale každý případ je nutné hodnotit individuálně.

Jen pro rychlou orientaci - rozdíl mezi výsledky vyš. na koronaviry u zdravé a nemocné kočky.
1) ZDRAVÁ KOČKA:
- může mít protilátky proti koronavirům (rychlotest)
- může mít pozitivní titr protilátek < 1:1280 (ELISA)
- může mít koronaviry v trusu (PCR) = nosička korona
- NEMĚLA by mít koronaviry (RNA) v krvi (PCR)

2) NEMOCNÁ KOČKA FIP:
- může mít protilátky proti koronavirům (rychlotest)
- může mít pozitivní titr protilátek > 1:1280 (ELISA)
- nemusí mít protilátky (tělo už nemá sílu s viry bojovat)
- může, ale nemusí mít koronaviry v trusu (PCR)
- MÁ koronaviry v krvi nebo tekutině (PCR)

Nezmutovaná forma koronavirů se nachází ve střevech. Dlouhodobý stres, nemoc nebo neznámá příčina může vést ke zmutování viru, ten změní svoji strukturu a dokáže pronikat do cév. Proto lze zmutovanou formu najít oproti nezmutované v krvi a tekutině.

nahoru

FeLV - kočičí leukóza (leukémie)

Popis nemoci:

* onemocnění způsobené retrovirem, který v organismu rozvíjí rozmanité klinické příznaky od poruch funkce imunitního systému až po nádorové lymfoproliferativní změny.
* ve vnějším prostředí je virus málo stabilní, působí na něj většina používaných dezinfekčních prostředků, pro přenos infekce je proto nutný přímý kontakt mezi kočkami
* přenos je možný slinami, mlékem, močí a nelze vyloučit ani přenos pohlavním stykem; koťata se mohou nakazit již v děloze matky

Po nakažení virem se u kočky nemusí projevit žádné klinické příznaky, ale stává se šiřitelkou viru na ostatní kočky. Onemocnění se dále může vyvíjet jako ztráta imunity (kočka se stává vnímavou pro kteroukoli infekci jako u FIV) nebo méně často jako tvorba lymfomů ( nádorů), které se mohou vyskytovat v podkoží, v mízních uzlinách, na střevech apod.

Prevence:

1. Testování: stejně jako u FIV je výsledek testu znám během několika minut,testuje se však přímo přítomnost antigenu (tj. viru nebo jeho části), ne protilátky, proto je možné testovat i kočky, které již byly vakcinovány proti FeLV.
2. Pozitivní jedince izolovat (dále stejné jako u FIV)
3. V případě negativity testu je možné provést vakcinaci kočky. V žádném případě se nedoporučuje vakcinovat netestované kočky!! (Pro možnost šíření viru mezi ostatní!!!)

Onecmonění je neléčitelné a končí letálně (tj. smrtelně).

nahoru

Chlamydiové oční infekce koček

Etiologie
Chlamydiové infekce koček způsobuje nitrobuněčný mikroorganismus Chlamydophila felis. Je původcem onemocnění dýchacího traktu a očních infekcí. Může být příčinou gynekologických potíží a onemocnění trávicího traktu. Chlamydie byly u koček poprvé popsány již v roce 1944, kdy se Bakerovi podařil jejich záchyt z plic u jedince se zápalem plic. Původce má u domácích koček celosvětový endemický výskyt.

Vývoj infekce
K přenosu infekce dochází přímým kontaktem mezi kočkami. Hlavním zdrojem nákazy je infikovaný aerosol a výměšek horních cest dýchacích. V přenosu infekce se významnou měrou uplatňují oční výtoky. Do vnějšího prostředí jsou chlamydie vylučovány také sekrety pohlavního ústrojí, což vede k závěrům, že se mohou podílet na vzniku některých reprodukčních poruch koček. Existují také názory poukazující na možnost infekce novorozených koťat při průchodu porodními cestami matky. V přenosu infekce se uplatňují zejména nemocné a neléčené kočky, u kterých v pravidelných 10-14denních intervalech dochází k opakovanému vzplanutí dýchacích a očních potíží. Tito jedinci se výrazně uplatňují v udržování infekce v chovech koček a chovatelských stanicích.

Klinické příznaky
Spontánní infekce postihuje především sliznice dutiny nosní a ústní. Onemocní zejména koťata a to nejčastěji ve věku 5-12 týdnů. Inkubační období (tj. doba od napadení organizmu původcem do objevu prvních klinických příznaků) je od 3 do 10 dnů. Infekce je od začátku charakterizována zvýšenou teplotou, horečkou, nechutenstvím a celkovou skleslostí kotěte. Běžně pozorujeme kýchání nebo kašel. Nezřídka je u nemocných pozorováno přivírání až křečovité sevření očních víček a zvýrazněné slzení. Oční projevy jsou doprovázeny překrvením a otokem oční spojivky. Infekce je při vzniku onemocnění zpočátku lokalizovaná jen na jednom oku, ale téměř bez výjimky postihuje obě oči během 5-7 dnů. Oční výtok je zpočátku vodnatý, přechází přes hlenovitý až do hlenohnisavé podoby. Současně je možno prokázat u mladých koček výskyt zánětlivého zbytnění podčelistních mízních uzlin. U chronických forem má oční infekce charakter tzv. folikulární nebo papilární hyperplazie spojivkové a podspojivkové lymfatické tkáně třetího víčka. V těchto případech prokazujeme na spojivce III.víčka přítomnost různě velikých pupínků a spojivka má vzhled připomínající povrch jahody nebo maliny. Příležitostně může docházet k jizvení spojivky a vzniku vaskulárních rohovkových komplikací. Tento stav je analogem klinického nálezu známého v lidské oční medicíně jako trachom. Koťata rodící se infikovaným matkám nebo kočkám, které již prodělaly klinickou infekci mohou trpět závažným hnisavým zánětem spojivek již v okamžiku, kdy poprvé otevírají oči.
Chlamydiová oční infekce může být komplikována uplatněním vlivu dalších mikroorganismů jako jsou streptokoky, stafykokoky, mykoplazmata, pseudomonády a pasteurely. Pak dochází k prudkému zhoršení prvotního chlamydiového onemocnění a ke změně očního sekretu na žlutozelený hnisavý. Tyto závažné případy jsou doprovázeny vznikem rohovkových vředů, které vyžadují cílenou léčbu na pracovišti očního specialisty.
U dospělých koček možno je pozorovat rekurentní - návratné záněty spojivek chlamydiového původu, které byly spuštěny předchozím působením stresových faktorů (výstava, cestování, rekonvalescence, předchozí horečnaté onemocnění, imunodeficience vyvolaná virem FIV, FeLV). Podstatou tohoto stavu je reaktivace skryté infekce v případě bezpříznakového chronického nosičství chlamydií. Návratný zánět spojivek mívá většinou jen mírný průběh a nezřídka odezní s příslušnou terapií do 7-10dní.
U koček jsou známy také chronické chlamydiové infekce žaludeční sliznice. Většina koček má jen méně závažné trávící potíže. Kontakt hostitelské kočky s chlamydiovým antigenem má za následek navození jen částečné imunity, která není schopna zabránit další infekci. Jinými slovy - prodělané chlamydiové onemocnění nenavozuje solidní chráněnost kočky po zbytek jejího života. Stav chronického nosičství bývá aktuální měsíce až roky po nakažení zvířete a mikroorganizmus je vylučován masivně výkaly a vaginálním sekretem. Je také známo, že chlamydie infikují pohlavní orgány kočky. Byly statisticky prokázány vleklé záněty vejcovodů spojené s následnými poruchami jejich průchodnosti a poruchami plodnosti koček. Jsou dokumentovány také spontánní potraty plodů.

Laboratorní diagnostika chlamydiových infekcí
Předběžnou diagnózu chlamydiové infekce je možno vyslovit v případě charakteristických příznaků opakujícího se nebo přetrvávajícího zánětu spojivek, popřípadě na základě neúspěšné terapie infekcí horních cest dýchacích. Konečnou - definitivní diagnózu lze určit jen na podkladě průkazu původce přímo kultivačním bakteriologickým vyšetřením nebo nepřímo za pomocí serologických, cytologických a imunogenetických metod detekce.
Ve vhodných případech provádíme na našem pracovišti cytologickou diagnostiku spojivkových stěrů. K tomuto vyšetření jsou vhodné stěry spojivkového vaku, nebo materiál odebraný z vnitřní strany spojivky třetího víčka. Odebrané vzorky jsou pak fixovány a barveny diferenciačním barvením podle Giemsy-Romanovského, kde v případě pozitivního záchytu prokazujeme přítomnost charakteristických intracytoplazmatických inkluzí uvnitř buněk spojivky. Nejvyšší pravděpodobnost záchytu je mezi 7-14dnem infekce. Spojivkové stěry mohou být vyšetřeny také imunoanalytickými metodami detekce chlamydiového antigenu. Příkladem takovéto metody je tzv. ELISA test. ten byl původně vyvinut pro použití v lidské gynekologii, ale jistá antigenní příbuznost mezi lidskými a kočičími chlamydiemi dovoluje jeho použití v diagnostice tohoto onemocnění u koček. Metoda je sice méně citlivá, její negativní výsledek nedovoluje stoprocentně vyloučit chlamydiózu, ale je komerčně dostupnější než přímá kultivace původce, která je časově a finančně nákladná. V současné době jsou ve veterinární medicíně k dispozici komerční diagnostické sety pro přímou imunochromatografickou detekci infekce Chlamydophila felis, který využíváme na našem pracovišti. Hitem posledních let je využití metod molekulární biologie. Příkladem v diagnostice chlamydiových infekcí může být test PCR - polymerázová řetězcová reakce. Tato diagnostická metoda využívána od roku 1998, je založena na průkazu DNA mikroorganismu a dovoluje přesnou a spolehlivou detekci původce. Závěry nedávné studie (Sykes et. al., 2001) prokázaly přítomnost chlamydií u 11,5% koček chovaných v domácnosti.

Léčba, imunoprofylaxe a prevence
Základem léčby je podání vhodně zvoleného antibiotika. Chlamydie jsou citlivé jen k omezenému spektru antibiotik, která se aplikují lokálně ve formě očních léků v masťovém či kapkovém základu. V těžších případech očních, respiratorních nebo urogenitálních chlamydiových infekcí dáváme přednost celkovému podání antibakteriálních léčiv. Využívají se zejména moderní tetracykliny, makrolidony a chinolony. Léčba by měla trvat dostatečně dlouho a to zejména z důvodu zamezení vzniku chronického nosičství a chronických nebo návratných infekcí. Současným hlavním problémem antibiotické terapie je vzrůstající rezistence chlamydií vůči podávaným antibakteriálním lékům.
Souběžně s antibiotickou léčbou je vhodné provádět terapii zaměřenou na posílení vlastní obranyschopnosti organismu. Účinným preventivním opatřením v infikovaných chovech je provádění odstavu koťat v 5-6 týdnech jejich stáři. V této době již mizí ochranný účinek protilátek přítomných v mateřském mléku. Při odstavu prováděném po 6 týdnech stáří koťat se významně zvyšuje riziko jejich infekce od matky, latentní nositelky chlamydií. Současně provádíme povrchovou desinfekci. Jako nejvhodnější se jeví roztok chloraminu B ředěný v poměru 1:30.
Ochranné očkování proti chlamydiové infekcí koček má význam zejména v početnějších chovech koček, kde se chlamydiová infekce již dříve vyskytla, nebo tam, kde hrozí riziko jejího vzplanutí (nákup a import zvířat, výstavy apod.). Na trhu veterinárních imunopreparátů jsou dostupné živé atenuované vakcíny proti infekcím způsobeným Chlamydophila felis. Po vakcinaci dochází k navození jen částečné postvakcinační imunity a provedená vakcinace nezabrání vylučování původce do vnějšího prostředí. Nicméně u vakcinovaných koček je výrazně nižší riziko onemocnění chlamyiovou infekcí a také její průběh je obvykle mírnější. Aplikace vakcín se provádí podkožně nebo nitrosvalově, primovakcinace ve věku 8-9 týdnů, revakcinace po dosažení 12 týdnů stáří s opakováním 1x ročně. Použití živých atenuovaných vakcín u dospělých chovných koček se striktně doporučuje před krytím, aplikace tohoto typu vakcíny je u gravidních koček riziková.

Chlamydophila felis jako zdroj zdravotních potíží u člověka
Chlamydiové infekce koček patří mezi potenciální zoonózy a mohou vyvolat u člověka zánětlivé změny na spojivkách nebo mohou být příčinou závažnějšího postižení horních a dolních cest dýchacích. Již v roce 1942 referoval Baker o několika zápalech plic u člověka s netypickým průběhem. Ve všech případech došlo ke kontaktu člověka s nemocnou kočkou a protilátky proti kočičím chlamydiím byly nacházeny v krevním séru nemocných. Jsou také dokumentovány (Schachter et al., 1969) případy akutních folikulárních zánětů spojivek u majitelů koček s těžkým průběhem chlamydiové infekce. Popisují se (Hartley et al., 2001) případy chronických folikulárních zánětů spojivek u lidských pacientů, kteří přicházeli do kontaktu s nemocnými kočkami. Další odborná sdělení (Regan et al., 1978) poukazují na souvislost mezi vznikem závažných celkových infekcí (endokarditis, glomerulonefritis) u člověka a předchozím kontaktem pacienta s kočkou, u které bylo prokázáno klinické onemocnění chlamydiózou.

Veterinární klinika Medipet

nahoru

HCM - Hypertrophic cardiomyopathy

Popis nemoci:
Hypertrofická kardiomyopatie patří mezi nejčastěji diagnostikované nemoci koček. Výskyt v obecné populaci koček se odhaduje na jeden případ na 500-100 jedinců. Čistokrevný chov s tendencí k příbuzenské plemenitbě výskyt HKMP ještě zvyšuje.

Podkladem onemocnění je mutace genů (obvykle bodová) pro strukturální bílkoviny svalových buněk srdce. Jelikož jsou mutace v takto důležitých genech nefunkční, jsou z podstaty autozomálně dominantní. Tyto mutace s největší pravděpodobností vznikají spontánně a pokud je chov registrovaný, tak je patrný familiární výskyt.

Diagnostiku znesnadňuje absence 100 % penetrace vady (tj. ne každý nositel abnormálního genu má automaticky manifestní vadu = HKMP). Zvyšováním podílu příbuzenské plemenitby se penetrace blíží 100 %. Dalším kamenem úrazu je bezpočet možných nefunkčních alel a tudíž obtížná genetická depistáž.

Výše uvedené mutace genů se projevují ztluštěním celé stěny levé komory nebo jejich částí (přepážka nebo její část, volná stěna nebo její část, papilární svaly, hrot levé komory). Kromě makroskopicky viditelného ztluštění je v histologickém obrazu vidět anizotropie (neuspořádaná struktura svalových vláken), zvětšení průměru svalových vláken a hromadění vaziva.

Klinické příznaky:
Vzhledem k charakteru chovu koček je velká většina postižených koček bez příznaků. Bohužel častým příznakem může být náhlá smrt (tj. smrt bez předchozího projevu nemoci, obvykle následek anizotropie), hodně pacientů má jenom slyšitelný systolický šelest nebo cvalový rytmus a menšina má projevy městnavého selhání - tj. klidovou dušnost, velice raritně kašel. Poslední známou manifestací je tromboembolie systémových cév (vmetek uzavře průtok ve velkých cévách pánevních, méně často hrudních končetin nebo hlavy.

MVDr. Peter Scheer

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Diagnostika:

1) Z běžných vyšetřovacích metod nejvíce informací poskytne echokardiografie doplněná o pečlivý poslech srdečních ozev. Echokardiografie jako skríningová metoda by měla být použita u 18 měsíčních a starších jedinců. V případě negativního vyšetření by se měla opakovat po 2 letech asi do věku 8-10 let.
Pracoviště, kde je možné kočky vyšetřit najdete: hcm_lekari.html

2) Existuje genetický test, který prokáže případnou přítomnost mutace v genu MYBPC3 a možnou dispozici k tomuto onemocnění.

A) V české laboratoři společnosti Genomia se dá vyšetřit: Mutation 1 Meurs: Main coon, Ragdoll
Pokyny k odběru a ceny najdete na: http://www.genomia.cz/cz/vysetreni/hcm-hypertrophic-cardiomy/

B) V německé laboratoři společnosti Laboklin se dají testovat tato plemena:
1) Mutation 1 Meurs: (G - C): Main coon, Ragdoll
2) Mutation 2 Koch: (G - A): Main coon, Ragdoll, Britská kočka, Perská kočka, Norská lesní kočka, Birma
Vyšetření lze provést: z krve (zkumavka s EDTA, 1 ml) nebo stěrem speciálním kartáčkem (cytobrush) ze sliznice tlamičky.
Cena vyšetření za jednu mutaci: 33 euro + DPH, obě mutace u RAG pak stojí 50 Euro + DPH; v případě zaslání certifikátu si zákazník připlatí ještě 5.50 euro/cert.
Vzorky si může chovatel zaslat a zaplatit sám, nutné vyplnit žádanku (lze vyžádat spolu s kartáčky přes Mgr. Kellnerovou, laborator@sevaron.cz ) nebo se o zaslání a platbu postará spol. Sevaron ( www.sevaron.cz)

Interpretace výsledků:
A)Výsledek HCM: genotyp N/N:
Interpretace: vyšetřovaná kočka není nosičem mutace v MYBPC genu
B)Výsledek HCM: genotyp N/HCM:
Interpretace: vyšetřovaná kočka je nositelkou mutace; heterozygotní kočky přenesou zmutovaný gen na potomstvo s 50% pravděpodobností
C)Výsledek HCM: genotyp HCM/HCM:
Interpretace: vyšetřovaná kočka je nositelkou mutace; homozygotní kočky přenesou zmutovaný gen na potomstvo se 100% pravděpodobností

Chtěla bych zdůraznit, že genetický test je dobrá věc, ale není 100%.
Mutace vzniká na některém z 12 genů. Jen pro zajímavost jsou to tyhle geny: MYH7, TNNT2, TPM1, MYBPC3, PRKAG2 a další. U výše zmíněných plemen byla popsána mutace právě na MYBPC3, což nevylučuje mutaci i na některém dalším, což je zatím ve stádiu výzkumu.

Další vyšetření, které do jisté míry může odhalit, že něco není se srdcem kočky v pořádku je detekce Nt-proBNP, který je krom jiných onemocnění vylučován právě při onemocnění srdce. U tohoto kvantitativního vyšetření se stanovuje hladina Nt-pro BNP a dle ní se pak dá určit, zda se jedná o postižení srdce, kdy ještě nedochází ke klinickým příznakům (ale už se třeba zvyšuje tlak), nebo slouží jako orientační u pozitivních zvířat, kdy se právě tímto vyšetřením hlídá zdravotní stav (při vysokých hodnotách je to alarm pro majitele, že něco není v pořádku).

Materiál byl využit z těchto odkazů: www.sevaron.cz, www.genomia.cz, www.laboklin.de

Mgr. Kellnerová Dita
Sevaron poradenství
www.sevaron.cz
laborator@sevaron.cz
tel: 777714157

nahoru

PKD

Popis nemoci:

..................................................................

nahoru

nahoru